Předstíraná Omezení Patentovatelnosti v Návrhu Rady



[Přeloženo podle článku http://swpat.ffii.org/letters/cons0406/text/#ed252]

Pokoušíme se zde o krátký přehled řečnických podvodů v návrhu Rady ohledně softwarových patentů z 18.5.2004.


Nejčastější rétorický trik v dokumentech Rady:

[A] není patentovatelné, pokud není splněna [podmínka B].

přičem se při podrobném pohledu ukáže, že podmínka B je splněna vždy.

Kvůli časovému a prostorovému omezení vybíráme jen několik nejčastěji diskutovaných ustanovení Rady, abych to ilustrovali. Více viz. stránka analýzy.

Článek 5 (2)


Text:
Nárok na počítačový program, jak samotný o sobě tak i na nosiči, nebude uznán, pokud by by tento program, když je nahrán a vykonáván v počítači, programovatelné počítačové síti nebo jiném zařízení, neuskutečňoval produkt nebo proces nárokovaný stejnou patentovou přihláškou ve shodě s článkem 1.

Analýza:
Podmínka "pokud není" je vždy splněna. Každý počítačový program může být označen jako "produkt nebo proces" a v těchto případech lze patentový nárok také směrovat na program jako takový, "jak sám o sobě tak na nosiči".

Přesněji, nárok na "program, charakterizovaný tím že [dělá určité věci]" bude možné uznat, a tento nárok pokryje nekonečné množství individuálně vyvinutých copyrightovaných programů.

Program odpovídající tomuto ustanovení dokonce ani nemusí být nový nebo originální. Může to být konvenční popis nového procesu. Když někdo kdysi vynalez nový chemický vzorec, může si patentovat programovou logiku, která jej popisuje (např. A+B=C), a může zabránit publikaci jakéhokoli programu, používajícího tuto ligiku jakož i jeho použití k jakýmkoli účelům, včetně simulace na běžném počítači.

Toto ustanovení je základním kamenem práce Rady, a vrhá vážné pochybnosti na kompetenci této "pracovní skupiny" dokonce i v jejím úzkém poli patentového práva. Pro další detaily se podívejte na naši analýzu.

Článek 4a (1)


Text:

Počítačový program jako takový nemůže konstituovat patentovatelný vynález.

Analýza:
Toto ustanovení je v přímé kontradikci s článkem 5 (2).

Bylo zavedeno na sezení Rady Komisařem Boklensteinem jako úspěšný pokus poplést ministerské úředníky této rady.

Neznalý čtenář si bude myslet že tento článek znamená že práce programátora nemůže spadat do oblasti patentů, protože programy jako takové nejsou kryty patentovými nároky. Zdá se že i Německá minystrině spravedlnosti Brigitta Zypries-ová věří této interptetaci, když ji použila ve svém pokusu rozptýlit obavy programátorů v chatu 10 dní po sezení Rady.

Znalý čtenář rozumí, že tato věta znamená opak toho čemu Zypriesová a jiní vládní ministři věří že znamená. Článek 52 EPC není touto klauzulí znovu potvrzen, ale učiněn nesmyslným.

Počítačové programy nemohou být současně nárokovatelné (článek 5(2)) a nepatentovatelné (článek 4A1). Zmatený interpret zákona musí hledat z této kontradikce cestu ven, a najde ji v následující klauzuli.

Článek 4a(2)


Text:

Počítačově implementovaný vynález nebude považován za technický přínos pouze z toho důvodu, že zahrnuje použití počítače, sítě, nebo jiného programovatelného přístroje. Ve shodě s tím vynálezy zahrnující počítačové programy, ať již vyjádřené jako zdrojový kód, jako objektový kód nebo v jakékoli jiné formě, která implementuje obchodní, matematické nebo jiné metody a neprodukuje jakékoli technické jevy nad normální fyzické interakce mezi programem a počítačem, sítí nebo jiným programovatelným zařízením ve kterém poběží nebude patentovatelný.

Analýza:
Bolkenstein zde vložil redundantní podklauzuli "ať již vyjádřené jako zdrojový kód, jako objektový kód, nebo v jakékoli jiné formě". Tato klauzule nedává smysl, protože žádný žadatel o patent by nechtěl nárokovat program úzce omezený pojmem individuálního "kódu" jednoho programátora. Takto úzký nárok by nestál za registrační patentový poplatek, a nevzbudil by žádné protesty softwarové komunity. Jediný důvod, proč Bolkenstein vložil tuto podklauzuli bylo navrhnout interpretaci klauzule A1, která naopak zase interpretuje článek 52 EPC. Ve shodě s touto interpretací článek 52 slouží pouze aby vyloučil jisté druhy imaginárních úzkých nároků které nikdo nikdy nepodal a proti kterým nikdy nikdo nic nenamítal. Tato interpretace je v rozporu s jasným významem článku 52 EPC, jak je obecně přijímán patentovými soudními dvorci a je nepřípustná při normální metodologii interpretace zákonů a dohod.

Znění "normální fyzická interakce mezi programem a počítačem" znamená asi tak málo jako "normální fyzická interakce mezi receptem a kuchařem": nic. Je to magická formule, jejíž použití může být odvozeno pouze od nedávných rozhodnutí EPO, ve kterých sloužila k ospravedlnění udělení patentů na geometrická výpočetní pravidla společnosti IBM. V tomto případě, podle EPO, "další technický přínos nad ..." spočíval v ekonomizaci místa na obrazovce počítače. Přede dvěma lety samotný EPO (Evropský Patentový Úřad) upozorňoval, že tato konstrukce je zavádějící avšak byla potřebna z politických důvodů.

Tento návrh se nezmiňuje o "dalším technickém přínosu" diskutovaném v T1173/97. Není potřeba zvažovat tuto koncepci při ověřování, a dává se tomu přednost z následujcích důvodů: za prvé, je to matoucí jak pro ověřovatele tak pro žadatele; za druhé jediný očividný důvod pro rozlišování "technického přínosu" od "dalšího technického přínosu" v rozhodování byl způsoben přítomností "programů pro počítače" v seznamu výjimek pod článkem 52(2) EPC. Pokud, jak lze předpokládat, bude tento prvek vyňat Diplomatickou Konferencí ze seznamu, nebude již žádná báze pro takové rozlišení. To vede k závěru že BoA by dalo přednost tomu že žádný počítačově implementovaný vynález není vyloučen z patentovatelnosti články 52(2) a (3) EPC.

Stojí za povšimnutí, že pracovní skupina Rady odmítá článek 4B navržený parlamentem, který by umožnil dát restriktivnější význam znění EPO, založený na nedávném rozhodnutí německého soudního dvorce, který shledal že ekonomizace výpočetních zdrojů nesplňuje podstatu "technického přínosu", protože jinak by se prakticky všechny počítačově implementované obchodní metody staly patentovatelnou záležitostí. Je jasné, že pracovní skupina Rady chce učinit "počítačově implementované" algoritmy a obchodní metody patentovatelnými ve shodě s novou praxí EPO.


[Přeloženo podle článku http://swpat.ffii.org/letters/cons0406/text/#ed252]